18.11..pokuta

Zvoní mi telefon....Míša. Je mi jasné,že se bude jednat o organizační hovor,kdy kam kdo pro ní má zajet k autobusu.
"Ahoj,Míšo"..
"Mami,stalo se něco strašnýho(slyším vzlyky do telefonu)"
Rozbuší se mi srdce a snažím se rychle dedukovat ,co nejhoršího se dle mé dcery může dít.Díky tomu,že mluví,je mi jasné ,že žije (to mi vážně napadlo:) ).
"Tak povídej,co se stalo".
"Taaaaak háááádej.."

"ježíš,ukaradly telefon? (sama si na něj připlácela)Pak mi došlo,že to je blbost,vždyť mi volá.
"Nee,něco horšího."
"Máš pětku..?"
"Néé ,něco daleko horšího."
Fakt už mě dochází fantazie katastrof možných v šestnácti letech..
"Dostala jsem pokutu v městský...."
To se mi ulevilo, žádná újma na zdraví.
To naše vesnický dítě si myslelo,že se mu jízda na černo vyplatí a SMS poslala až v okamžiku spatření revizora a ještě mu s nadšením ukazovala,že jí odeslala ....
Nepochopila,že to takhle nefunguje.
Už to chápe. Sedm set si zaplatí ze svého, a snad je to pro ní poučení,že se nepodvádí.
Je fakt,že jí to sebralo, mluví o tom ještě celý druhý den,že klidně mohla jet z Prahy taxíkem...