30.4..čarodějnice

Od rána blázinec...
Na školkové zahradě jsme pro děičky připravili soutěže. Musím je pochválit,že skoro všichni si přinesli z domova převlek čarodějnice a loutku. Ráno každý dostal čarodějnický průkaz, závodilo se házení koštětem,lovení havěti z kbelíku, házení hada do hrnce, prolétání komínem, ,tanec s koštětem. Dětem se to moc líbilo. Pak jsme se prošli po vesnici, aby si to spoluobyvatelé také užili. Nakonec došlo i na opékání vuřtů.V počtu 32 dětí a tři učitelky - super výmysl.
Domů jsme dorazili okolo druhé, šla jsem si s Kryštůfkem lehnout.

čtvrtek 29.4..balón

Užíváme si klidu, krásného jara na vsi. Všechno krásně kvete(chudáci alergici).Dny mají pravidelný režim. Jen mi nějak málo času zbývá na PC a tak i blog vždy dopisuji se spožděním...Dnes nám nad vsí letěl balón a to proklatě nízko!!!

28.4..Helena

Ve školce stále připravujeme páteční rojení čarodějnic.Kryštůfka si beru s sebou,protože jeho školka má výlet do divadla za kulturou a tříleťáky neberou.
Po obědě máme sraz s Helenou Kočovou.Jede do Slaného i s Aničkou a Verčou.Zařídila hlídání nejmenších v Mateřském centru Rybička a mě pozvala na oběd. Jeli jsme do krásné restaurace v centru ,do Hemerkova statku,popovídali si do sytosti. Bylo to moc pěkné,takové to vybočení z normálu...díky Helčo.

27.4..hezky pěšky

Na pátek chystáme ve školce čarodějnické rojení. Na zahradu jsme na stromy navěšeli čarodějnice. Z provazu jsme udělali obrovskou pavučinu s pavoukem(nafotím) a dnes byl v plánu pěší výlet do vedlejší vsi,kde jsou již čarodějnice rozvěšené po domech.A tak jsme šli...
Mezi Klobukami a Telcemi odjakživa ční ze země obrovský balvan-menhir-,říká se mu Kamenný muž. Pověst povídá,že se každý rok přiblíží o jednu špendlíkovou hlavičku ke kostelu a až se tam dostane,bude konec světa.Myslím,že se toho nedožijeme.

Zvěsti neklamaly,opravdu v Telcích je čarodějnic více než je zdrávo...napočítali jsme jich třicet.

Zpět jsme jeli vláčkem motoráčkem.Průvodčí z nás měl radost!!Děti byly strašně nadšené.

26.4..hurá

Překvapivě již dnes jsme na internetu našli,že je Míša přijatá na Ruzyni....měla ohromnou radost. Andy to tu již vykecala....já to nějak nestíhám. Měli jsme všichni pocit úlevy.Je to bojovnice, jsem na ní moc pyšná.Hned jsem obvolala celé příbuzenstvo.Nachladili jsme šampaňské a oslavovali první úspěch.Je to její život,chci aby si ho užila...
A Wlci také dolítali...

25.4..na kolech

Neděle ve znamení uvaření oběda, praní prádla...Odpoledne jsem slíbila Kryštůfkovi výlet na kolech. Vyjeli jsme, on na svém 14palcovém kolečku, chudák neustále šlapal naplno. Vzala jsem s sebou vodítko a trochu jsem mu pomáhala. Čtyři kilometry zvládl za půl hodiny.Babička s dědou z nás měli radost.

24.4..Májka

Po dlouhých letech se ve Vraném obnovila tradice stavění májek. Taky máme jednu před domem, je to moc hezké...Asi víte,že jí chlapci ve vsi v noci postaví před dům, kde bydlí svobodná dívka. Za týden v sobotu budou obcházet s kapelou a u každého domu si pod májkou zatancují..
Jeli jsme se projet na kole k mamince do Černochova. Ta pořád marodí, nějak se nemůže zbavit kašle.Tak jsme si alespoň v klidu popovídali, vypili kafíčko.

23.4..Přijímačky Ruzyně

Od rána byla znát nervozita. Vzala jsem si v práci volno,manžel také,abychom to naše dítě mentálně podpořili. Na řadu přišla někdy v půj jedenácté, byla tak neuvěřitelně nervozní,že jí zcela vyschlo v puse. Témata ,-v češtině- minulost a budoucnost letectví a v angličtině měla mluvit o svých plánech ,studiu a o městě,které by chtěla navštívit. Pak psala hodinu písemný test, z kterého je nadšená.Měla prý dost času si to po sobě i zkontrolovat...
Z rozporuplnými pocity jsme ze školy odcházeli, uvidíme v úterý.
Na oběd jsme si zajeli do Ikey, Slávek se tam projezdil na vozíku na těžký náklad.Jako malý...:) Koupili jsme si knihovnu, zajeli jsme nakoupit kytičky na okna...a pak k bráškovi přes celou Prahu. Bráška má nově postavený dům v Měšicích, to je až za Letňanama. Jenže chybička se vloudila, Slávek někde špatně odbočil a my se ocitli opravdu uprostřed Prahy.S Míšou jsme se kochali krásnou Prahou, Slávek skřípal zubama nad dopravou.Nakonec jsme zdárně projeli, okoukli domeček,popovídali. Večer jsme honem spěchali pro Kryštůfka,kterého ze školičky vyzvedávala babička.

22.4..přijímačky

Dnes jsem si vyměnila službu abych mohla jet s Míšou na přijímačky na gympl. Ani nebyla nervozní..
Letošní systém umožńuje vybírat a zkusit štěstí na tři střední školy.
Míša podává přihlášku na gymnázium, obchodní školu-cestovní ruch a SOŠ civilního letectví. Večer bylo již na netu, že díky průměru ze základky je přijatá na obchodní školu..
Z gymplu odcházela celkem spokojená, pouze nezdolala jednu rovnici, ale jinak se prý "chytala". Já jsem čekala a ve městě, šla jsem s naší Káťou do těhotenské poradny a do cukrárny na dortík.
Odpoledne jsem si užila u spících dětí ve školce, vzala jsem si s sebou i Kryštůfka. Připravuju básničky na Den matek. Vyhledala jsem na netu takové jiné a moderní.Myslím,že ty klasici...typu První dopis mamince,a holoubátko ...se už nehodí. Děti tomu ani nerozumí.
A aby toho nebylo málo, večer kultura.
Vesnice (celý autobus)jela do Branickýho divadla na "S mojí dcerou ne".
Obsazení -Nárožný, Konvalinková. Bohužel, nějak mě to nezaujalo. Největší zážitek jsem měla z chlebíčku v divadelním kiosku. Možná toho na mě bylo za ten den dost, ale příběh stárnoucího chlapa,který se zblbl do mladé holky mě zkrátka nezaujal.

20.4. Marcela

Tak nějak jsem zapomněla,že mám dnes svátek. Ale hned od rána mi pípal mobil s přáním všeho nejlepšího od příbuzenstva a kamarádů.
V pondělí mi z ničeho nic spustil u auta alarm. Musela jsem sebrat děti, bo jsem byla v práci ,a jít ho vypnout před školku. Máme tam zabezpečovačku, která mi má poslat SMs,že mi někdo hodlá ukrást auto....a nic. Tak Slávek zalarmoval pokytovatele této služby a autíčko se jelo servizovat.
A tak jsem jela do školky stopem. Nikdo mě neukradl,neznásilni.:), zvládla jsem to i bez auta.
Večer jsem zjistila,že nemám mobil...
Takový zvláštní svátek...

19.4..pondělky

Je fain,jak jsem si ve školce zvykla. Chodím tam každé ráno ráda, těším se na dětičky,na jejich vyprávění,co dělaly o víkendu. Dnes to nebylo jinak..,brepty ubreptaný..
V poledne jsem přivezla Kryštůfka, byla jsem unavená, tak jsme spolu zalehli. Je to fain,pracovat na poloviční úvazek.
Odpoledne přijela teta Maruška popřát mi k svátku.Dostala jsem krásnou kytičku a vůni.Dali jsme si na terase kafíčko,popovídali.

18.4..je tady

Tak mám důkaz,že se nám vlaštovičky vrátili. Jsou takové křehké. Je neuvěřitelné,co dokážou, kolik toho vydrží. Holky šikovné.
Dnešek trávím úklidem naší domácnosti, Slávek se pustil do sekání trávy a ta venku krásně voní, voní teplem.Kryštůfek za ním běhá jako ocásek a je nadšený,že mu může se vším asistovat. Taková nedělní rodinná idilka.

17.4..žít pro lidi

To bylo zcela jistě motto pašíka,který včera zemřel,abychom my lidi měli co jíst..

Práce plno,tak jak to bývá při zabíjení. Sešli jsme se úplně všichni,takže bylo i veselo.Malí kluci si nejvíce vyhráli na dědově zaparkované káře za traktor. Neustále do ní lezli a vylézali ven, pořád dokola.
Velké holky si zalezly do obýváku a tam si špitaly ty svoje tajnosti:).

Babička napekla čtyři druhy sladkých buchet, abychom nebyli jen na mase.

16.4..Relax

Po čtrnácti dnech jsme si zase dopřáli ten luxus . Slávek si zaběhal na pásu a já se lymfodrenážovala a četla. Pak jsme si dali bublinkovou koupel a saunu. Skvělý odpočinek...je také potřeba,zítra nás čeká zabíjení.
Kryštůfek byl u babičky na chaloupce a hrál si tam s Michálkem...

15.4..školka

Dnes zase vzpomínka z jiného soudku. V práci se to docela uklidnilo kolegyně prudivka je celkem v klidu. S předškolákama konečně odcházíme,tak jak máme. Práce s deseti až dvanácti dětmi je super. Vymýšlím aktivity,jak jim tu předškolní výchovu zpříjemnit. Dnes jsme si hráli na motýlky a svoje housenky na listech jsme krmili kytičkama stejné barvy. Samozdřejmě pravidlo bylo jen jedna kytička. Takže cupitali...,chtěla jsem fotit akci,ale stále mi utíkali ze záběru.
Máme tam i šestiletou Marušku, nemluví. Rodina je tak jednoduchá,že maminka vůbec nic nechápe.Z ped. psych. přišla těžká mentální retardace...a nic. Chodí,ukazuje, zlobí,provokuje děti. Nepodívá se do očí. Ale půjde v září do školy, s asistentkou.Když si jí vezmu stranou a plním s ní sama úkoly, docela mě překvapuje, chápe,přemýšlí.Dneska mi pohladila a pronesla "Barbii". Potřebovala by úplně jinou péči,aby se mohla vyvíjet,ale stejně mám radost,že dělá pokroky...

14.3..vozík naposledy

Další mezník. Nikdy by nás nenapadlo,že nám může nějaká pomůcka tak přirůst k srdci. Vozík je prostě Nikolka. Dnes si zavolali,že si pro něj přijedou, přijeli. Brečeli jsme oba- já vím, jsme divní...
S Míšou jsem dnes byla v hematologické ordinaci. Vzala jsem s sebou všechny výsledky. Pan doktor mě potěšil, nic jí není.Nebo alespoň nic zásadního. Je to prý vše jen způsobené psychickou nepohodou. Tak snad to časem přejde, potřebujeme hodně času.
Michalka se celé dny jen učí, má můj obdiv. Pomocí knížek typu - Divy světa si rozšiřuje svoje všeobecné znalosti. Je neuvěřitelně cílevědomá, mám z ní radost...

13.4..šnek

Někdy loni na podzim si Kryštůfek přinesl domů malého šnečka.Pozorovali jsme ho. Dlouho . Až jsme na něho zapomněli. Dnes jsem šla krmit želvičku Marušku a šneček jí sedí přisátej na krunýři. Musel být zalezlý někde v kytce a jarní sluníčko ho probudilo. Ode dneška máme v akvárku na krmení dvě zvířátka. Měl z toho hroznou radost--Kryštůfek.

12.4..kvítí

Víkend byl odpočinkový,ale doma se na nic nesáhlo, a tak zpátky ke strojům... Myčka ,pračka,vysavač ,kýbl měli pohotovost. Venku pořád zima, není co fotit,snad jen krásné kytičky Sasanky.

11.4..Ženy v pokušení

Kamarádi se s námi vydali do Plzně do Plazy do kina. Reklamy a chvála na film Ženy v pokušení mě utvrzovaly v tom,že to chci vidět. Pak se ale bojím,že budu zklamaná. Nebyla jsem ,výbornej odpočinkovej film, kde vlasně všechno dobře dopadlo..Jen ten pohřeb v nás vyvolával vzpomínky.
Abychom my dospěláci mohli jít do kina, vzala si Míša na starost prcky,celkem pět kusů,v rozmezí 3-12 let a šli na Alenku v říši divů. Chudák...po hodině mi poslala SMSku...pomoc.Nejvíce jí zlobil vlastní bráška...taky antikoncepce.Čeklali na nás asi 50 minut. Do obchodů to prý nešlo, všichni po nich koukali,jestli nekradou,a bála se aby se jí někde nepoztráceli. Tak je posadila na lavici a hlídala...holka zlatá.
Pak jsem jí vzala alespoň do pár obchůdků,aby si vybrala nějakou odměnu,a bohužel, nic se jí nehodilo...

10.4..jako doma

Přátelství trvající více jak dvacet let.Lenka je kmotrou naší Nikolky, prvně jsme k nim jeli bez ní. Po cestě nám bylo smutno, jakmile jsem vstoupila do kuchyně,hned jsem jí viděla. Koukala na nás z obrovské fotky stojící na knihovně, byla tam s námi,jen tak jinak.
Ráno jsme chtěli nechaat Lenku vyspat po noční a tak Petr naplánoval cestu za historií Domažlicka. Jeli jsme do Újezda, kde je památný statek Jana Sladkého Koziny. Sice sezóna prohlídek začíná až v květnu,ale díky Petrovi jsme si mohli vše prohlídnout,pročíst,nafotit.



Utrpěla zde má utkvělá představa o známém citátu:"Lomikare,Lomikare, do roka a do dne.."Bohužel je to jen smyšlená představa lidí o spravedlnosti světa, o tom jak by to mělo být. Malým dětem se nejvíce líbil čakan a kolíbka s panenkou.
Pak jsme vyrazili na kopec podívat se na Kozinovu sochu, kterou obdivoval i samotný Jirásek.S dorostem a dětmi, celkem pět kusů ,jsem sama vyrazila po Jiráskově stesce k nedalekému zámku. Tam na nás čekali tatínkové s auty.


Aby bylo více sportovno, jeli jsme si zahrát kuželky téměř až na hranice na Rozvadovov..

.Večer jsme hromadně zajeli do restaurace na večeři. A povídali,vyprávěli, vzpomínali, přeháněli...smutně i vesele, bylo nám dobře.

9.4..odjíždíme

Chlapi nám naplánovali plány na víkend, takže se jim vydáváme v šanc a jedeme směr Domažlice.
Návštěva která přijíždí ve 22 hodin? Taky bych z nás měla radost...Slávek s Petrem si vyprávěli do tří do rána. Lenka ,která ráno přišla z noční chudák nenašla postel volnou.

8.4..snad

Je nám trochu líp,když víme,co se s Míšou děje. Stejně mám svíravý trach a několikrát denně jí prudím a zkoumám,jak jí je.
Kytičky nám doma kvetou suprově, že by je živila železem?
Tím by mě alespoň rozesmála...
Na fotce je jak spí v autě.

7.4..krev

Hned z práce jsem jela pro Míšu a k doktorce pro výsledky. Žádná sláva ,unavená být musí, protože nemá v těle témeř žádný hemoglobin, to znamená,nemá co vázat kyslík. Příští týden jedeme do spec. hematologické poradny, pan primář nebude nadšen,spíš to schytáme, protože jí železo předepsal, ale madam ho nejí.Já se Slávkem jsme o tom neměli samo ani potuchy.A tuším,že si jí tam nechá na kapačky,aby jí ten krevní obraz trochu spravil.Mohla by klidně hrát v hororech i bez líčení.
V moči se také něco objevilo, a tak dnes tam šla znovu s dalším vzorkem ,aby se to potvrdilo.Má tu jednu uzlinu na krku hodně zvětšenou a sem tam zvýšenou teplotu. Došli jsme i na oční, když už, tak už .Oči má opuchlé,jak po flámu. Verdikt- vidí dobře,snad jen alergie...na co? Po tom se raději nepídím.
Tolik od nás lékařská zpráva.

6.4..Miška

Už týden se necítí dobře. Velice často jí chytají křeče do svalů, cítí se hrozně unavená. Během svátků se to nějak ještě zhoršilo. Otéká jí obličej, zvlášť oční víčka, je bez nálady, unavená, občas zvýšená teplota, na krku má jednu uzlinu hooodně zvětšenou.Jenom by ležela a spala..barvu má bílou..
Byla ráno u naší supr doktorky, vzala jí krev ,moč, zítra odpoledne jedeme pro výsledky,jestli tam tedy něco bude.
Mám o ní strach, tak nám držte palce, aby to byla jen nějaká prkotina.

5.4..Velikonoce

Dům odemykáme v půl deváté. Od toho okamžiku se dveře netrhnou. Koledníků je dost. Do oběda napočítáme kolem padesáti.

Malé děti dostávají klasicky obarvené vajíčko a ještě perníček a nějakou čokoládu. Dospěláci chodí posedět ,popít ,popovídat, ochutnat dobroty. Tentokrát se jich tu před obědem sešlo tolik, že se nevešli ke stolu - a to je u nás co říct.

Kolem a kolem jsem ráda, že je zase na rok klid.

Slávek s Kryštůfkem šli také na koledu. Prý sice potichu,ale přece odříkával básničku. Vrátili se s plným košíkem dobrot. Zdravá výživa to dnes určitě nebyla. Sladkosti jsem zabavila a budu dávat příděl..

Nikolce jsme rozsvítili velikonoční svíčku, celý den jsme na ní moc vzpomínali. Zkrátka tu chyběla , asi ještě více než ve všední den.

4.4..v Lukově

Poslední den před velikonočním pondělím mám vždy hrozně moc práce. Musela jsem na kopřivy a udělat klasickou nádivku, nabarvit 50 ks vajec, dozdobit perníčky. A vůbec před domem uklidit,aby koledníci nás nepomluvili, že tu máme "čurbes".

Na oběd jsem jela s Kryštůfkem do Lukova 4 km na kole. Docela mi to dalo zabrat, přeci jen zima a to že neustále nevzpírám 25 kg Nikolky je na mé kondičce znát. Zkrátka jsem funěla jak parní lokomotiva, ve svalech mi cukalo a šlapala jsem do kopce snad jen silou vůle.

V Lukově se nás zase sešel plný počet, jsem fakt vděčná,za tak velkou rodinu, je mi s nima moc hezky...

3.4..travesti show

Hanka poslala někdy v týdnu SMS..."v sobotu jdeme na travesti show, jdete s námi"...hotovo.

Michalku s Kryštůfkem jsem nechala u babičky na chaloupce a vyrazili jsme směrem do Roudnice, bar Ferrari. Byla jsem zvolena řidičem večera, to byla teda výhra. Umělci začali se svým vystoupením někdy kolem desáté, ušní bubínky nám dávaly najevo,že na tohle nejsou stavěný. Seděli jsme hned u tanečního parketu a tak si jedna ze slečen vybrala z našeho středu za oběť pana doktora, byl chudák.Při každé písničce ho tak obletovala,až nakonec psychicky nevydržel a šel domů. Pak jsme tancovali až do půl druhé, pouštěli písničky našeho mládí...super. Utahaní jsme dorazili nad ránem domů. Bylo to pěkný,ale ještě druhý den jsem měla zalehlé uši. Chudáci mládežníci si ten sluch vážně zničí, když tam vysedávají obden.

Fotka je nekvalitní,ale autentická, díky Hani za poslání.

2.4..skoro sama

I dnes naše školka sloužila pracujícím rodičům. Vzala jsem si sebou Kryštůfka a vyrazila na půl sedmou . Jsem tu dnes sama. Kolegyně si užívaly volna. Do osmi hodin si Kryštůfek hrál sám, pak přivedly maminky tři děti. Byla to pro ně celkem otrava, já se pustila do úklidu skříní, konečně jsem si zmapovala,kde co najdu, okopírovala písničky,pracovní listy pro předškoláky.Po desáté se na zahradě projezdily na kolech a tříkolkách a po obědě šupajdily domů. Celkem zbytečné placení , ale před týdnem se závazně přihlásilo sedm dětí, jejich smůla,platí obědy i v nepřítomnosti.