28.3..poprvé na kole

Poslední den krásného počasí jsme využili. Oprášila jsem kolo,sestavila dětskou sedačku a jelo se.K našim na chalupu to máme 4km. Tam kávička,svačinka a za pěkného počasí zpět.

Jen mrně nám to nějak zmohlo :)

27.3...Tadeášek..8.měsíců

Nebudu psát,jak mi to letí...to je vidět.
Když už píšu o čase,dnes jsem zjistila,že bych také měla podávat daňová přiznání,tak jsem teprve začala zařizovat.Nebo teda mi to zařídil můj Slávek.Asi mě nemine nějaká pokuta,protože to do posledního nestihnu.Nějak mi uniklo,že jsem vlastně letos chodila do práce a tudíž měla zdanitelný příjem.
Blog jsem zkusila odemknout,uvidím jak se to bude vyvíjet,aby se moje psaní nestalo zase senzací.Snad už ne,nejsem nic vyjímečného...máma na MD s dvěma malými dětmi a jednou skorodospělou prudilkou.
Včera jsme opět jako již po několikáté byli v Lounech,ozvali se zájemci o podnájem bytu.Už nějak ani nedoufáme,že by mohlo vyjít.Je nám líto se toho bytu zbavit.Já jsem tam žila od první třídy a mám tam plno hezkých vzpomínek.Panelák je super zrenovovaný,byt zachovalý,naši jsou šetrní ke všemu.

Tak jsme si při tom i udělali velký nákup,v Lounech je super DMko,kde mají oddělení zdravé výživy a i plno jídla pro děti.

24.3..rozloučení

Do Prahy na rozloučení s Majdou jsme jeli celá rodina.Míša - co by hlídačka nejmladšího a Kryštůfek- musel za Martinkou,protože jí dlouho neviděl.
Po cestě se mi dělalo trochu špatně,nevěděla jsem,co čekat...ne od Wlčků,tam mám jasno,ale od sebe.Při krmení Tadeáška se mi dost třásly ruce.
Kostel "U Jákobova žebříku" byl neobvyklý,ale zcela mi zapadal do stylu rodiny:)
Obřad byl překvapivě smutně uklidňující. Lidé plakali,vnímali slova farářky.
Já měla před očima Majdu,která byla v mnohém podobná naší Nikče,a to nejen diagnózou. Holky měly neuvěřitelný nadhled,pochopení pro druhé, i to mi stále chybí. Vlastně jsem si tak trochu to loučení s Nikolkou dala ještě jednou.
Po obřadu mi Míša přivezla Tadeáška a já se díky takovéto smutné události poprvé osobně potkala s "Rejčkou",maminkou Juliánky,Lenkou od Anežky,Miškou i Andypan s Michalem. Bylo zvláštní je vidět osobně a vlasně je tak po svém znát.Aranel a Gabro už znám a všem to moc slušelo.
Nejvíce jsme si poplakali i popovídali s holkama z Hořic- Lenkou a Barčou.S těmi je mi vždy dobře.

Holky zase spolu......

20.3..Majda naposledy

Nemám co psát,vše už bylo napsáno.Snad jen- já vím,jak Vám je...
                     
                           Vše jsou jen řeči,je na Vás,jak to přežijete a já,my Vám věříme.

13.3..kontrola na kožním

Jedeme na "Karlák" na kontrolu. Tentokrát dokonce jdeme na řadu jen s půl hodinovým zpožděním.Nečekají nás až tak dobré zprávy.Prckovi se potvrdila alergie na mléko z šesti možných-čtyři a na vajíčko.Trochu má i zvýšeno u pšenice.S kojením jsem nadobro skončila,dostává speciální mléko,ale prý je ještě lepší,které stojí 2000Kč jedno balení-Neocate.
Jinak jsem chválena,kůži má čistou.Prý už to lépe nejde.
Dostáváme doporučení do Letňan do Imunoflow k Dr.Fuchsovi,objednání je až v půlce června.Mají nějak plno.

Navštívíme  Ikeu ,mají slevy na komody a matrace. Nakonec kupujeme novou matraci k Michalce do pokojíčku,měla pružinovou a už je dost vyležená.V létě bychom chtěli udělat Kryštůfkovi v patře pokojíček a tak nás zlákají i pěkné modré komody.Komoda se vždy hodí :).

Míša zůstala doma s kašlem,nějak se toho chrláku nemůžeme zbavit.Začíná trochu pokašlávat i nejmenší.

10.3...oslava Lenky

Tak nějak se nám březen zvrtnul v jednu velkou oslavu.Už mi to ani nebaví. Tentokrát jsme byli pozváni od našich dlouholetých známých na Domažlicko.
Abych mohla slavit jsem si sebou vezla hlídačku Míšu,Kryšpín zůstal u babičky. Bohužel Tadeášek byl jiného mínění,když jsem je spolu s nejstarší odvezla domů k Červeným,nehodlal ani ležet ani sedět,ani spát.Jen plakal,je n u mě na ruce byl v klidu.Tak jsme si s Míšou pustily televizi a místo oslavy jsme byly spolu.

Ráno jsem poznala důvod....máme první zoubek-jedničku vpravo dole.

Poslední fotka je ze snídaně...Slávek jako obvykle vypráví a nepustí nikoho ke slovu :)

2.3...sedmnáct

Míša slaví další narozeniny.
Už ve čtvrtek odjíždí s přítelem a jeho rodiči na hory,do Krušných hor-Perninku.Bohužel akce dlouho dopředu plánovaní měla jednu vadu,vyšla přes její slavný den.
Tak nám odpadá náš pravidelný sraz babiček o jakéko-li výročí v naší rodině. Nakonec to nejvíce líto bylo Míše,když odjížděla ,měla chuť to zrušit,ale bylo jí to hloupé .
No,a my vymysleli pro ní překvapení.Upekla jsem dort a 2.3.odpoledne jsme s kluky vyrazili směr Krušné hory. Po cestě jsem zavolala Petrovi,aby nám někam neodešli a v okamžiku,když jsme byli za dveřmi apartmánu a zapálili všech sedmnáct svíček jsem jí zavolala telefonem.Přála jsem jí vše nejlepší,a zeptala se,jestli si chce sfouknout svíčky ?Tak aby šla ven.To bylo slziček.....,měla radost.

My si koupili jednu noc v apartmánu a kluci šli ráno po snídani lyžovat.