Po cestě se mi dělalo trochu špatně,nevěděla jsem,co čekat...ne od Wlčků,tam mám jasno,ale od sebe.Při krmení Tadeáška se mi dost třásly ruce.
Kostel "U Jákobova žebříku" byl neobvyklý,ale zcela mi zapadal do stylu rodiny:)
Obřad byl překvapivě smutně uklidňující. Lidé plakali,vnímali slova farářky.
Já měla před očima Majdu,která byla v mnohém podobná naší Nikče,a to nejen diagnózou. Holky měly neuvěřitelný nadhled,pochopení pro druhé, i to mi stále chybí. Vlastně jsem si tak trochu to loučení s Nikolkou dala ještě jednou.
Po obřadu mi Míša přivezla Tadeáška a já se díky takovéto smutné události poprvé osobně potkala s "Rejčkou",maminkou Juliánky,Lenkou od Anežky,Miškou i Andypan s Michalem. Bylo zvláštní je vidět osobně a vlasně je tak po svém znát.Aranel a Gabro už znám a všem to moc slušelo.
Nejvíce jsme si poplakali i popovídali s holkama z Hořic- Lenkou a Barčou.S těmi je mi vždy dobře.
Marci, ráda jsem vás všechny poznala osobně. Jen kdyby to bylo za jiných okolností.. Tadeášek i Kryštůfek byli roztomilí a všem vám to moc slušelo. Míša je fakt kočka.
OdpovědětVymazatNikolku jsem neměla šanci poznat, ale jsou si na fotce s Majdou podobné. A není to jen tím vozíkem.
Tak snad se uvidíme ve Smečně. Tadeášek
jistě půjde z jedné náruče do druhé.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatMarcelo i nám je s vámi dobře. Lenka a Bára
OdpovědětVymazattaky jsem vás moc ráda poznala osobně, marcelko...
OdpovědětVymazatMarci, keď som si prečítala na blogu, čo sa stalo Majde, ver či never, prvý človek, na ktorého som si spomenula si bola ty, napriek tomu, že sa osobne nepoznáme. Nikolka aj Majda mali okrem diagnózy spoločné aj niečo iné - narodili sa milujúcim rodičom, ktorí dokázali obetovať všetko.
VymazatMatu
PS: tie tvoje detičky rastú ako z vody, sú strašne zlatí (všetci traja-ale to budú asi gény :) :) )