9.12..čekání

Málo píšu,já vím,nějak není chuť...
Dny si jsou podobné jako vejce vejci. Ráno se vykopat z pelíšku, zpacifikovat njmladšího, donutit ho se nasnídat, předat do školky (mezitím trnout,jestli si auto dá říci a bude startovat). Pak dojet za zvýšené opatrnosti do své školky, o sjízdnosti silnic si takhle brzo můžu nechat leda zdát. Ještě,že mám zimní gumy a drzost se do té sibérie pustit.
Do přípravky chodí málo dětí, dva mi onemocněli neštovicema,jedna má zlomenou nohu a další nemají na zaplacení dluhů ze stravného, tak z 12 dětí mám každý den tak 5-6.Připravuji s nimi besídku na vánoční vystoupení ve škole "Rolnička",jak to tak vidím,bude to sólo pro paní učitelku :).

Doma jsem Kryštůfkovi vyrobila adventní kalendář trochu jinak,našla jsem nápad někde na netu. S krabičkama je hrozně spokojený a je také jediný,který se opravdu těší na Vánoce.Se Slávkem z toho máme spíše strach, jak přežijeme Vánoce bez Nikči.Všední dny už zvládáme dobře,ale večeři u stolu ve čtyřech???to bude fuška.Už padl i návrh,zbalit dárky a odjet na hory,tak uvidíme,jak to nakonec zvládneme...