Smutek na duši, nemoc na těle. Tak to by dneska přesně charakterizovalo mé rozpoložení.Venku pořád prší,o mou duši se pokouší depka a mé tělo schvátilo cosi jako chřipka...teploty,bolest v krku a bolest svalů s bezdůvodnou únavou.Hold fungujeme jako celek,aniž bychom chtěli.
Dnes se totiž koná setkání dětí a rodičů s SMA.Loni se nám tam moc líbilo...bolí to.
Vzpomínky jsou živé, v Hodoníně bylo moc hezky. Tak snad se tam bude všem líbit a já doufám,že už příště dokážu jet a se všemi se pozdravit.Připadám si jako pštros,který strká hlavu do písku. Tentokrát bych to ještě neustála..
Fotka je ilustrační ,loňská ze školního výletu do Terezína. Niky se slovy "mami nefoť mě pořád" se takto schovávala,jsem ráda,že díky blogu mám tolik i takových nic moc fotek.Ale i ty fotky oživují vzpomínky.
Vzpomínám na Nikolku...
OdpovědětVymazatAť je brzy lépe na duši i na těle. D.
Cítila jsem to úplně stejně,Marci :-(
OdpovědětVymazatČlověk si na takových situacích uvědomí, že musí urvat,co se dá právě dnes... žádné zítra už nemusí být...natožpak za rok. Chyběli jste v naší velké rodině,ale myslím, že rozhodnutí nejet bylo správné. třeba příště, nebo jindy a jinde ;-)
Citím svámi..marcelko
OdpovědětVymazatMoc na Vás myslím, Marcelko drž se.
OdpovědětVymazatTaky moc přeji, ať je brzy lépe!
OdpovědětVymazatMoc jsme na vás o víkendu mysleli. Držte se. Je to těžké..
OdpovědětVymazatI fotky leckdy nepodařené mají svůj příběh a duši
OdpovědětVymazatAhoj v sobotu jsem na Tebe moc myslela. Ani nechtěj vědět co se mi honilo hlavou.
OdpovědětVymazatSoucítím, ale neumím to popsat.
OdpovědětVymazat