Pondělní pracovní den ve školičce se mi protáhl až do odpoledních hodin. Od tří hodin jsem připravila pro maminky klasickou besídku s básničkama a písničkama,dokonce byl i tanec...Celou jsem jí připravila sama, básničky pro malé přednášející jsem si vyhledala na netu, aby byly moderní.Trochu se mi třásly ruce,ale po první písničce jsem se uklidnila,děti byly bezva,přesně si pamatovaly jak máme nacvičeno,rodiče tleskali,a bylo to příjemné.Sama jsem byla spokojená. Jen mě zamrzel postoj šéfové...prostě nic,ani slovíčko. No jo ,no, ale dělám to ráda a s chutí.
Achjo... to váýně zamrzí. Ale dojaté maminky a roztomilí prckové byli určitě pro tebe tou nejlepší odměnou, ne? :-)
OdpovědětVymazatMarci,věřím ti že to mrzelo,ale to co se udělá dobře za to netřeba chválit a co se pokazí to je pak křiku...to znám..Šéfům se jen těžko člověk zavděčí,či jak jinak to napsat :o( .Chvála od rodičů a úspěch dětí určitě vyvážil reakci-nereakci šéfky,ne?!
OdpovědětVymazatjj,rodiče byli spokojení...
OdpovědětVymazatNo co bys čekala..já už jsem za těch 25 let zvyklá:-))
OdpovědětVymazatZnáme své papenheimské, vlastně šéfové...:-)
OdpovědětVymazat