Byl to komorní koncert za klavírního doprovodu Petra Maláska.
Zážitek..
Při některých písničkách mi až tekly slzy (to bude těma hormonama).
Pak mi začaly otékat nohy,tak jsem se zula a chladila si ploutve o podlahu kulturního domu.Evidentně se hudba líbila i tomu mému "plůdku" a neustále se mi v břiše přesouval a roztahoval.Nakonec to vypadá,že konečně dostal rozum a není příčně,jen nevím ,který konec mu směřuje dolů????
Lucka byla vtipná, bezprostřední,milá, zábavná. Moc ráda jsem si ty dvě hodiny na židli vytrpěla a celou cestu zpět (jela jsem si autem sama) jsem domlouvala tomu mláděti,že 32 tt je opravdu ještě brzo a ,že bych těžce snášela s ním být ještě měsíc v nemocnici.a vyhrožovala,že tam bude sám.
Nakonec snad uznal,že mám pravdu a dal pokoj :)
Do postele jsem padla v 23 hodin fakt mrtvá.....
V noci mě překvapil sen....narodila se mi holčička,který byly tak čtyři roky a mě bylo hrozně líto,že to prťavé oblečení vůbec nepoužiju.
Jestli já jsem normální????
Kdyby jste viděli,jakou jsem měla ráno radost,že mám pořád to břicho....
o bodejť..taky se mi to občas zdává..něco o porodu..nebo i hůř..ráda se budím, fakt...
OdpovědětVymazat