Když Nikolka zemřela,byli jsme přesvědčeni,že na hřbitov chodit nebudeme. "Člověk míní,život mění."Nějak nám začalo vadit,že vlastně není nikde, nikde není psané její jméno...
Dnes již máme místo,kde můžeme zapálit světýlko.Světýlko pro Nikolku,světýlko o našem vzpomínání,světýlko našeho smutku.
Cítím s vámi..víc nemůžu:-(
OdpovědětVymazatAndy ,nevěřila bys,jak je to důležité..
OdpovědětVymazatPřesně vím jak je to důležité :(
OdpovědětVymazatKdyž náš první chlapec zemřel (dva dny po porodu), tak to navíc bylo v jiném městě (převoz na lepší jipku) a dr zda budeme dělat pohřeb.
Já v horečkách, v těžké depresi, manžel rozhodnutí nechal na mě.
A já kývnula doktorům, že pohřeb nebude.
Říkali, že se to stejně nedělá, že by mě to akorát rozrušilo ještě víc atp
Beru to jako své největší životní selhání, je to přes 21 let a dodnes mě mrzí, že nemám právě to místo kam tu svíčku jít zapálit.
V srdci ho mám pořád to je jasné, ale ono to někdy nestačí.
Je potřeba mít TO místo kam zajít..alespon já to tak cítím.