Dnes zase vzpomínka z jiného soudku. V práci se to docela uklidnilo kolegyně prudivka je celkem v klidu. S předškolákama konečně odcházíme,tak jak máme. Práce s deseti až dvanácti dětmi je super. Vymýšlím aktivity,jak jim tu předškolní výchovu zpříjemnit. Dnes jsme si hráli na motýlky a svoje housenky na listech jsme krmili kytičkama stejné barvy. Samozdřejmě pravidlo bylo jen jedna kytička. Takže cupitali...,chtěla jsem fotit akci,ale stále mi utíkali ze záběru.
Máme tam i šestiletou Marušku, nemluví. Rodina je tak jednoduchá,že maminka vůbec nic nechápe.Z ped. psych. přišla těžká mentální retardace...a nic. Chodí,ukazuje, zlobí,provokuje děti. Nepodívá se do očí. Ale půjde v září do školy, s asistentkou.Když si jí vezmu stranou a plním s ní sama úkoly, docela mě překvapuje, chápe,přemýšlí.Dneska mi pohladila a pronesla "Barbii". Potřebovala by úplně jinou péči,aby se mohla vyvíjet,ale stejně mám radost,že dělá pokroky...
Těch 12 ti závidím..těch 25 je moc, nic v klidu neuděláš:-(
OdpovědětVymazatMarci, jak já ti rozumím... někteří rodiče by zasloužili... (i když pokud ani oni sami nemají shůry dáno, tak pak je to těžké)
OdpovědětVymazat